Možná jste se již setkali s problematikou thajského počítání času, když jste v Thajsku komunikovali s místními o tom kolik je hodin. A možná se vám již stalo, že vám thajci řekli v jedenáct hodin večer, že je pět hodin. Thajský systém počítání a sdělování času je totiž odlišný od evropského systému. V Čechách používáme buď jeden 24 hodinový cyklus a nebo dva 12-ti hodinové cykly. V Thajsku se do jisté míry používá také 24 hodinový cyklus například v oficiálních zprávách, ale v běžné mluvě se používá thajský systém. Thajský systém rozděluje den na čtyři 6-ti hodinové cykly. První od půlnoci do 6:00 hodin, druhý od 6:00 do 12:00, třetí od 12:00 do 18:00 a čtvrtý od 18:00 do 24:00 hodin. Takže thajský systém zjednonušeně řečeno zná pouze 1 – 6 hodin s příslušným přívlastkem. V praxi tedy například 7:00 hodin je 1 hodina, 11:00 hodin je 5 hodin, 20:00 jsou dvě hodiny a 22:00 jsou 4 hodiny s doplněním slov určujícího jednotlivé 4 cykly.
Tyto šestihodinové cykly mají svůj historický důvod. Dříve (řekněme před 200 – 300 lety) nebyly k dispozici v thajských domácnostech hodiny a tak čas oznamoval místní chrám či jiná místní autorita a to zvuky pomocí hudebních nástrojů. Přes den se používal gong a přes noc buben. Aby nebylo počítání zdlouhavé a náročné, byl den rozdělen na 4 šestihodinové úseky a při hlášení času se počítalo pohodlně a snadněji maximálně do šesti.
Níže se tedy podívejme jak se tyto 4 šestihodinové cykly rozlišují. V jednotlivých tabulkách uvedu vždy česky vyjádřený 24-hodinový čas, čas thajsky, českou transkripci thajštiny a český doslovný překlad.
Čas od 1:00 hodiny do 5:00 hodin ráno se vyjadřuje přidáním slova “ตี” = Tý před číslovku. Slovo “ตี” = Tý znamená “tlouci” a také “rána”, to podle bubnu, který se v noci používal k oznámení času. Volně přeloženo do češtiny to tedy znamená kolik ran se na buben tlouklo. Hodiny v prvním cyklu se tedy řeknou takto:
01:00 | ตีหนึ่ง | Tý Nnhng | Jedna rána |
02:00 | ตีสอง | Tý Sóng | Dvě rány |
03:00 | ตีสาม | Tý Sám | Tři rány |
04:00 | ตีสี่ | Tý Sý | Čtyři rány |
05:00 | ตีห้า | Tý Há | Pět ran |
Od 6:00 hodin do 11:00 hodin dopoledne se čas vyjadřuje přidáním slov “โมงเช้า” = Móng Čáo před číslovku. Slovo “Móng” znamená “hodina” a slovo “Čáo” znamená “ráno”. Ale slovo “โมง” = Móng je také citoslovce pro zvuk gongu, na který se přes den oznamoval čas. Proto se používá slovo “Móng” jen přes den. Hodiny v druhém cyklu se tedy řeknou:
06:00 | หกโมงเช้า | Hók Móng Čáo | Šest gongů ráno |
07:00 | หนึ่งโมงเช้า | Nnhng Móng Čáo | Jeden gong ráno |
08:00 | สองโมงเช้า | Sóng Móng Čáo | Dva gongy ráno |
09:00 | สามโมงเช้า | Sám Móng Čáo | Tři hodiny gongy ráno |
10:00 | สี่โมงเช้า | Sý Móng Čáo | Čtyři gongy ráno |
11:00 | ห้าโมงเช้า | Há Móng Čáo | Pět gongů ráno |
Toto je původní Thajský systém, který vede k docela bizarní situaci, kdy 6:00 tedy Hók Móng Čáo (šest gongů/hodin ráno), je sice číslem více, ale přesto je to časově méně než 11:00 hodin tedy Há Móng Čáo (pět gongů/hodin ráno). Jenže aby to nebylo pro cizince tak jednoduché, tak současné vlivy západních kultur samozřejmě také ovlivňují thajský jazyk. To má za následek i to, že zvlášt mladá generace a také v některých částech Thajska – především ve středním Thajsku (díky kosmopolitnímu Bangkoku), používají i druhou modernější variantu, kdy se po 6:00 hodině dále pokračuje v počítání tak jak ho známe my z Evropy tj. sedm, osm, devět, deset a jedenáct s přidáním slov “Móng Čáo”, místo tradičního thajského jeden, dva, tři, čtyři a pět. Tato moderní varianta dopoledního času tedy vypadá takto:
06:00 | หกโมงเช้า | Hók Móng Čáo | Šest hodin ráno |
07:00 | เจ็ดโมงเช้า | Džet Móng Čáo | Sedm hodin ráno |
08:00 | แปดโมงเช้า | Pét Móng Čáo | Osm hodin ráno |
09:00 | เก้าโมงเช้า | Káo Móng Čáo | Devět hodin ráno |
10:00 | สิบโมงเช้า | Sib Móng Čáo | Deset hodin ráno |
11:00 | สิบเอ็ดโมงเช้า | Sib Ét Móng Čáo | Jedenáct hodin ráno |
U hodin od 13:00 do 18:00 se přidávají slova “บ่าย” – “Báj” = brzy odpoledne, před číslovku a “เย็น” – “Jen” = pozdě odpoledne/brzy večer za již známé slovo “โมง” – “Móng” = hodina či gong. Čas třetího cyklu tedy vypadá takto:
13:00 | บ่ายโมง | Báj Móng | Brzy odpoledne jeden gong |
14:00 | บ่ายสองโมง | Báj Song Móng | Brzy odpoledne dva gongy |
15:00 | บ่ายสามโมง | Báj Sám Móng | Brzy odpoledne tři gongy |
16:00 | สี่โมงเย็น | Sý Móng Jen | Čtyři gongy pozdě odpoledne |
17:00 | ห้าโมงเย็น | Há Móng Jen | Pět gongů pozdě odpoledne |
18:00 | หกโมงเย็น | Hók Móng Jen | Šest gongů pozdě odpoledne |
Hodiny od 19:00 do 23:00 jsou vyjádřeny přidáním slova “ทุ่ม” – “Thum” za číslovku 1 – 5. Slovo “ทุ่ม” – “Thum” je citoslovce bubnu, na který se v noci oznamoval čas.
19:00 | หนึ่งทุ่ม | Nnhng Thum | Jedna rána bubnu |
20:00 | สองทุ่ม | Song Thum | Dvě rány bubnu |
21:00 | สามทุ่ม | Sám Thum | Tři rány bubnu |
22:00 | สี่ทุ่ม | Sý Thum | Čtyři rány bubnu |
23:00 | ห้าทุ่ม | Há Thum | Pět ran bubnu |
Záměrně jsem výše vynechal hodiny 12:00 a 24:00, protože ty mají své vlastní výrazy, které do výše uvedených pravidel nezapadají. 12:00 se tedy řekne “เที่ยง” – “Thýjang” tedy poledne a 24:00 se řekne “เที่ยงคืน” – “Thýjang Khhn” tedy půlnoc. Někdy thajci použijí pro 24:00 hodin i “หกทุ่ม” – “Hók Thum”, ale to spíše ojediněle.
Co se týče minut, tak thajci je jednoduše přidají k dané hodině, takže například 5:50 hodin se řekne “ตีห้า ห้าสิบ” – “Tý Há Há Sib” = Pět ran padesát. Thajština nemá u hodin žádný ekvivalent ke slovům čtvrt a třičtvrtě, takže se používají čísla 15 a 45. Pro “půl” je možné použít jak číslo 30, tak i thajské slovo pro polovinu tj. “ครึ่ง” – “Khrrng”.
No a na závěr snad ještě jak se řekne thajsky “Kolik je hodin?” = “กี่โมง แล้ว ครับ/ค่ะ” – “Gý Móng Léau Khrab/Kha”