rado mosa hrbitov

Rado I. Ředitel, který skončil v bezejmenném hrobě

Autorem tohoto článku je můj kamarád wendi. Proto mluví-li autor v první osobě, pak se jedná o wendiho a nikoliv o mně. Tento příběh budiž velkým ponaučením pro všechny, kdo chtějí v Thajsku zůstat déle než jen na pár týdnů dovolené! Přeji hezké čtení. Pavel

* * *

Většina Evropanů přijede do Thajska jen na dovolenou,

některým se později stane domovem,

a některým i místem posledního odpočinku.

Rado Mosa Bangkok

Tento článek je vzpomínkou na zvláštního človíčka,

který žil velmi rád bouřlivým velkoměstským životem

a který skončil pohřben jako číslo na neuvěřitelně smutném thajském venkovském hřbitově…

Setkání

Před pěti lety jsem se posadil do internetové kavárny v Bangkoku. Vedle mne byl Čech, který mne oslovil a pozval na pivo. Jmenoval se Rado. Z jeho vyprávění jsem se dozvěděl, že asi před 15-ti lety ho do Bangkoku poslala ČSA, pro kterou pracoval. Nejprve se mu sem vůbec nechtělo, ale později si Bangkok zamiloval natolik, že se zde rozhodl žít natrvalo. Po několika letech se ČSA rozhodla, že ho přeloží na jiné místo. Rado dal raději výpověď, opustil velmi dobře placenou práci v ČSA a zůstal v Bangkoku.

Rado měl rád rušný život velkoměsta. Dříve míval velmi slušné příjmy, které dokázal vždy spolehlivě prohýřit. Víno, ženy, zpěv, štědrý král diskoték a mejdanů, vždy dobře oblečený a navoněný elegán, prostě pravý a nefalšovaný „lev salónů“. Bangkok byl pro něj ideálním místem. Město, které nikdy nespí a ve kterém na ploše 700 km² žije stejný počet obyvatel jako v celé ČR.

Přítelkyně

Bohužel jsem ho zastihl již v době, kdy se mu nevedlo nejlépe. V této době pracoval pro několik cestovních kanceláří a provázel po Bangkoku turisty z celého světa. Rado byl nadprůměrně inteligentní člověk, jež dokázal plynně mluvit nejen česky, ale i slovensky, anglicky, německy, španělsky, rusky, francouzsky a thajsky. Přes svoji inteligenci si nedokázal uspořádat rodinný život. Žil s Thajkou, která z něj nemilosrdně ždímala vše, co vydělal a nestihl utratit. Jeho družka vydělávala 30.000 THB/měsíčně, a přesto jí Rado musel platit leasing na auto, školu pro jejího syna a ještě spousty peněz na chod domácnosti. Thajka si žila na vysoké noze a časem si ještě vypůjčila od lichvářů 100.000 THB na 100% roční úrok. V podstatě bylo jedno jak velkou částku Rado vydělal, na pokrytí její spotřeby to nemohlo nikdy stačit. Vše vyvrcholilo, když se dozvěděl, že peníze, které jí dával na leasing jejího auta a na splátky, utrácela bokem a o auto přišla. Rado se dostal do takové finanční situace, že začal dělat nekalé praktiky, čímž si vytvořil spoustu nepřátel a zároveň také ztratil většinu přátel. Snažil jsem se mu pomoci, ale peníze, které jsem mu půjčil, nikdy nevrátil. Poté, co se ke mně začal chovat vulgárně, jsem s ním přerušil kontakt a přestal jsem se o něj zajímat.

Čtěte také:  Chápou lidé proč žijeme v Thajsku?

Píšťalková Revoluce

Poslední rána přišla na jaře 2014 s demonstracemi v Bangkoku. Odliv turistů znamenal pro Rada ztrátu příjmů a následně velké problémy s předluženou partnerkou.

Vojenský převrat

Radův konec se začal přibližovat. Po vojenském převratu v létě 2014 ho jeho milovaná Thajka (podle mne žárlivá psychopatka) vyhodila na ulici. Ze společného bytu ho nechala vyvést vojáky, kteří měli na ulici hlídku. Rado neměl peníze, stal se pro ni přítěží, a tak ho vyměnila za nějakého Američana.

Setkání

rado mosa
Rado, fotka z nového pasu – 7.11.2014

Rado ztratil střechu nad hlavou, neměl peníze, zdroj příjmů, ani přátele. Stal se z něj bezdomovec. Přespával v internetových kavárnách, které mají nonstop provoz. Zde si z vyžebraných peněz zakoupil hodinový přístup na internet (cca 20 THB), hodinu psal maily a pak spal v křesle až do rána. Jednoho večera šel po ulici, pravděpodobně omdlel a probral se až v nemocnici. Jelikož neměl pojištění a ani peníze, tak ho za tři dny nemilosrdně vyexpedovali. O tomto jsem nic nevěděl až do 9. listopadu 2014, kdy jsem ho náhodou potkal na Soi Rambutri. Vypadal, jako by ho vytáhli z kontejneru, o 30 kilo hubenější a o 20 let starší. Byl opravdu šíleně hubený, neuvěřitelně špinavý, páchl a vlastně jen šeptal. Měl problémy s rovnováhou, chůzí a pohybem celkově. Neudržel stolici a vykašlával černou krev – měl TBC. Věřte mi, nebo ne, ale mám známého léčitele, který ho z té tuberkulózy zdarma a na dálku vyléčil.

Jeho veškerý majetek byl nový cestovní doklad, který mu jako náhradu cestovního pasu právě dnes vystavila ambasáda, hotovost 100 THB, které za rohem vyžebral, špinavé oblečení, které se muselo druhý den vyhodit do kontejneru a malinký obrázek jeho milované Thajky.

Vypadal tak příšerně, že ho v obyčejném guesthouse odmítli ubytovat. Přestože jsem se za něj zaručil, stejně nás vyhodili. Musel jsem jít jinam, zde pronajmout pokoj na moje jméno a pak nepozorovaně projít okolo recepce. Druhý den ráno vypadal jeho pokoj jako po výbuchu přenosného septiku. Musel jsem uplatit uklízečku, jinak by ho z hotelu okamžitě vyhodili.

Rado Mosa
Rado Mosa poslední fotka 11.11.2014 Soi Rambutri Bangkok

Nabídka

Zaplatil jsem mu jídlo, bydlení na cca dva měsíce, potřebné léky, oblečení, mobil, prostě vše co potřeboval. Jakmile se trochu zotavil, nabídl jsem mu buď kompletní vyšetření v Bangkoku, nebo letenku do ČR, nebo časově neomezený – bezplatný pobyt uprostřed národního parku Phu Pa Lek v horském klášteře Wat Tham Puang, na severovýchodě Thajska.

Čtěte také:  Výběry peněz v bankomatu v Thajsku a platby kartou

Vše odmítl a chtěl za každou cenu pokračovat v práci průvodce v Bangkoku (což bylo v jeho stavu pouhý sci-fi plán). Byl jsem bezmocný… Došly mi peníze a nevěděl jsem, na koho se mám obrátit o pomoc. Rado měl navíc nějakou, jakoby lehkou demenci, která mu zjevně nedovolovala reálně posoudit vážnost kritické situace.

Poslední mail jsem od něj obdržel 8. 2. 2015, psal, že ztratil mobil a ptal se kdy přijedu do Bangkoku – tímto jsem s ním ztratil kontakt.

Smutnou zprávu jsem se dozvěděl telefonicky od jeho kamaráda z ČR…

Rado Mosa bangkok
Rado Mosa 11.11.2014 Soi Rambutri Bangkok

Rozloučení

Včera jsem se vypravil na hřbitov na poslední rozloučení s Radem. Hlavní město provincie Samut Sakhon je jen 50 km od mého hotelu. Naivně jsem předpokládal, že se jedná o nějaký mega obrovský hřbitov, kde je pohřbena polovina Bangkoku. Prostě si zaplatím taxi, zadám adresu do navigace a za hodinu jsem tam. Najdu hrob, ve stánku koupím kytky, svíčky a vonné tyčky. Také jsem Radovi koupil malinkou lahev Johnnie Walker Black Label – ten měl opravdu rád.

Navigace byla nepoužitelná, po hodinovém snažení jsem to vzdal, adresa – neadresa, navigace hřbitov prostě nenašla. Musel jsem se spolehnout na klasický postup, kdy se taxikář ptá místních a ti ho posílají z jednoho konce provincie na druhý, což reprezentovalo 3 hodiny jízdy taxíkem po thajském venkově. Po silnici Thanon Rama II jsme dokonce jeli v jednom úseku tam a zpět pětkrát, než se místním podařilo nás navést na správnou odbočku.

Asfaltka končí – cesta ke hřbitovu
Asfaltka končí – cesta ke hřbitovu

Hřbitov

Po třech hodinách a cca 100 kilometrech jízdy, opouštíme asfaltku a konečně nalézáme maličký čínský vesnický klášter, který poskytuje místo posledního odpočinku bezdomovcům.

Vjezd do čínského kláštera v jehož areálu je hřbitov
Vjezd do čínského kláštera v jehož areálu je hřbitov

Nevím, co jsem čekal… ale tohle rozhodně ne. Místo je tak příšerně smutné, že se to nedá slovy vylíčit. Je zde cca 2.000 rozpadajících se a zcela zanedbaných hrobů. Všechny hroby mají jen narychlo vyrobené číslo pomocí průmyslové šablony a červeného spreje. Na celém hřbitově není ani jedno jméno, ani jeden náhrobní kámen, ani jedna destička s nápisem „vzpomínáme“, ani jedna svíčka, ani jedna vonná tyčinka, ani jedna květina nebo alespoň její pozůstatek. Celý hřbitov působí dojmem, že za celou dobu jeho existence jsem první, který zde někoho navštívil…

Hřbitov pro bezdomovce
Hřbitov pro bezdomovce v Samut Sakhon

Samozřejmě tu není stánek s květinami ani nic podobného. Musím jet taxíkem 5 km než nalezneme alespoň nějakou květinku, pár svíček a vonné tyčinky. Zdejší pracovníci jsou ke mně tak milí, že jim kupuji 2 lahve rumu (nedokážu si představit jak zde někdo střízlivý může pracovat).

Čtěte také:  Farang (bílý cizinec) Thajskýma očima aneb jak nás asi vidí Thajci a Thajky

Dovětek

Celý příběh je velice smutným příkladem toho, jak může dopadnout úspěšný inteligentní člověk, když se zamiluje do cizí exotické země a hlavně do nesprávné dívky. Pokud se hodláte natrvalo usadit v Thajsku po boku nějaké místní krasavice, pak se prosím ještě před fatálním rozhodnutím zajeďte podívat na hrob č. 964 v Samut Sakhon.

Vladimír Moša nar. 28. října 1966, zemřel 1. května 2015 v nemocnici v Pathum Thani.

Pohřben byl prostřednictvím Pohtecktung Foundation – Baan Paew branch, tel. 022253211.

Adresa hřbitova je: 44/2 Rong Khe, Baan Paew District, Samut Sakhon 7412

Číslo hrobu je: 964

Závěr

Několik měsíců jsem přemýšlel, jestli mám tento článek napsat, nebo ne. Poté co se mi nepodařilo zkontaktovat Radovi příbuzné a po návštěvě hřbitova, jsem se přeci jen rozhodl celý příběh zveřejnit. Byl to od života zvláštní dar, že jsme náhle potkal tohoto skutečného milovníka života, byl jsem svědkem jeho bujarého a šťastného života, poté úpadku, pádu na samé dno a teď mi zbyla jen vzpomínka.

Těžko říct, co je lepší? Žít naplno krátký život a pak rychle odejít, nebo 150 let sedět doma v garáži připoután bezpečnostními pásy a libovat si v jakém jsem to bezpečí? A existuje na světě vlastně nějaké bezpečí? Nějaká záruka? Nějaká jistota? Jedinou záruku, kterou v životě skutečně máme a v čem jsme si rovni, je to, že budeme stárnout a jednoho dne zemřeme.

R.I.P.

Osobně jsem nelitoval cca 30.000 Kč, abych Radovi pomohl v těžkých chvílích jeho života. Já mám vůči němu svědomí naprosto čisté. Pokud někdo máte volné peníze, a chtěli by jste Radovi zajistit důstojné místo posledního odpočinku, pak se mi, prosím, ozvěte.

PS:

pokud mi pošlete jakékoliv doplňující informace, nebo fotografie, na kterých je Rado, rád je zde uveřejním.

Odkazy:

Poslední rozloučení Rado Mosa
Poslední rozloučení

Autor Pavel Bergman

Profile photo of Pavel Bergman
Webu Thajský Ráj věnuji téměř všechen svůj volný čas a pevně věřím, že pro vás bude užitečný. Pokud se vám Thajský Ráj líbí a přinesl vám užitek, můžete jeho provoz a mojí práci podpořit buď nákupem letenek, rezervací ubytování, rezervací vozu přes odkazy a vyhledávače na tomto webu, nebo příspěním jakékoliv finanční částky na bankovní účet č. 7646377001/5500 či se staňte mým patronem na patreon.com/thajskyraj. Vaše podpora je pro zachování provozu tohoto webu velmi důležitá! Děkuji! Pavel

8 komentářů

  1. Myslím, že ten důvod nebyla láska k exotické zemi a k nesprávné dívce, ale hlavně láska k přemíře chlastu. Bohužel inteligence v tom příliš nepomůže. Znám to u svého strýce 🙁

  2. Celý popis Laďova konce je nějaký podivný. V nemocnici Pathum Thani o úmrtí takové osoby nemají záznam a zemřelý si těžko sám může zrušit hotmail. Ztráta mobilu také nezní moc věrohodně, když se údajně snažil zůstat v kontaktu s turisty. Mimochodem jeho mobil ( + 66 84 ) 353 9578 je opravdu vypnutý. Léčení TBC na dálku může uvěřit snad jen idiot. Laďa měl problémy s penězi vždy a na netu jsou popsané příběhy, kdy důvěřivé turisty podělal o peníze. S přítelkyní nebydlel už v roce 2008. Psal mně, abych mu poslal peníze, aby mohl zaplatit nájem.
    Jeho údajná smrt mně spíš připadá jako nepovedený pokus o zmizení. Pro podvody ho totiž hledá thajská policie. Myslím, že ten článek, nebo velká část, je blábol.

    • Profile photo of Pavel Bergman

      Váš komentář velmi rád předám Wendimu, který je autorem tohoto článku včetně vaší mailové adresy. Můžete si o tom, podle vás, blábolu spolu pohovořit. Za mně jen tolik, že účet na hotmail se vam zrusi automaticky, pokud se do nej 6 mesicu neprihlasite. O leceni na dalku se s vami hadat nebudu, ale doporucuji vam si o tom neco zjistit, je uz k dispozici i dost vedeckych praci na toto tema, mozna si rozsirite vedomosti. Thajska policie bohuzel Rada uz nehleda, protoze je mrtev. Hodne stesti!

      • lečení na dálku ? opravdu ? Tento blog mám v oblibě ale tyhle ezo blaboly me naprosto odradily od meho zaměru Vám přispět na provoz. Začinám nyní extremně pochybovat jestli články na webu jsou pravda nebo to jsou vymysly.

        • Profile photo of Pavel Bergman

          Autorem clanku je Wendi. Ja jsem ten clanek jen publikoval s jeho souhlasem i u mne na webu, jelikoz podobny osud ma v Thajsku mnoho cizincu a tento pripad muze poslouzit ostatnim, aby tak nedopadli. O leceni na dalku si muzete myslet, co uznate za vhodne. Ja vas prece nenutim, aby jste tomu veril, i presto, ze o tom je mnoho duveryhodneho materialu. To by jste stejne mohl uvazovat i o thajskem tetovani Sak Jan, ktere take muzete povazovat za “ezo blaboly”, nicmene je to neodmyslitelna fakticka soucast Thajska. Kazdy at si prece z tohoto webu vezme to sve, co ho oslovi. Ja se v zadnem pripade nemohu zavdecit vzdy kazdemu, to je nesmysl. Kazdy jsme jiny a je to tak dobre. A pokud mate tento blog v oblibe, tak jiste dokazete odhadnout zda jsou to vymysly nebo pravda. Urcite jste si ho neoblibil jen tak pro nic za nic.

  3. Vláďu jsem znal. Ne se všemi charakteristikami jeho osoby v článku se ztotožňuji.
    Každopádně to ale byl fajn parťák.
    Nedalo mi to, a ověřil jsem si informaci na oficiálních místech.
    Bohužel, je to pravda – Vladimír alias Rado už není mezi námi.
    Dost mě ta informace zasáhla…..

  4. Mně osobně je to líto,vedla jsem s ním hodne rozhovoru o jeho osobním zivote,myslim,ze byl nestastnej a vlastne zoufalej.Mozna v tom svem konci uz se choval za carou moralky,ale i tak si myslim,ze to byl dobrej chlap.A zoufaly lidi,delaji ziufaly veci.Je to opravdu trefne napsane.I my mu ruzne pomahali a snazili se mu ukazat i jinou cestu-moznosti.Nechtel videt,slyset.Asi lze tezko obsahnout zivot cloveka v jednom clanku.Neznamena,ze ta kvuli ktere tam zustal je ta sama,kvuli ktere se dostal do problemu.Ale i tak “O SVEM ZIVOTE,SI ROZHODUJEME SAMI”
    Je to kazdopadne smutny zivotni konec..

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *