Vezeni kambodza

Dávejte úplatky, nebo se z toho zblázníte

Pytel plný ovoce, oblečení, dek a dalších věcí mě doprovází na druhé cestě za Wendim. Tuk tuk divoce poskakující po výmolech rozmáčené polňačky vedoucí k ústavu, který má zbavit Kambodžu zločinců, řídí kamarád Chiva.

Tentokrát, poučen khmerskými přáteli, se nezdržuji v davu příbuzných peroucích se o vstupenku do kriminálu a jdu rovnou dovnitř. Hned za branou oslovuji mladého bachaře, který kupodivu mluví i rozumí anglicky, že potřebuji navštívit kamaráda a pětidolarovka se stěhuje z mojí do jeho kapsy. Za dvě minuty bylo vyřízeno to, nač jsme minule čekali půl hodiny.

Vlečeme pytel s věcmi do malého domku, kde za velikánským stolem prohlížejí všechno to, co má být předáno trestancům, trojice uniformovaných bachařů. Vykládáme na stůl karimatku, deky, spodní a svrchní prádlo, ovoce a knihu. „Tohle tady není povoleno,“ odsunuje mladá, pohledná příslušnice stranou všechno, kromě ovoce, spodního prádla a knížky.

Namítám, že včera nám říkali, že to povoleno je. „Není, karimatku, přikrývky a oblečení má od ústavu. Má všechno, co potřebuje,“ odporuje uniforma. „Jenže mě kamarád včera říkal, že spí na holé, betonové podlaze a má jen jednu tenkou přikrývku. Je mu zima. Přece nechcete, aby onemocněl. Nešlo by to nějak zařídit?“ vytahuji peněženku.

„Ne, nejde to,“ praví kráska. Skoro jako by říkala: „Nechci. Mám pravidelný měsíční příjem.“ Vycházím ven a zastaví mě mladík, který nám zařídil vstupenky. „Všechno v pořádku?“ ptá se. „Ne,“ odpovídám. „Skoro všechno, co jsme přinesli, prý není povoleno.“ Opatrně se rozhlédne a vede nás zpátky do domku, kde jsme museli zanechat zamítnuté věci na hromadě v koutě. „Dejte to zpátky do pytle.“ Pak jdeme se vším zase ven. Nikdo kupodivu nic nenamítá, mladá bachařka se tváří, že nás nevidí.

Čtěte také:  Kambodžské ostrovy jsou Thajsko před 20 lety!

„Počkejte tady, zařídím to,“ říká bachař, ale neodchází, jakoby na něco čekal. Chápu a znovu lovím peněženku.

Desetidolarovka to spravila. Vlečeme pytel před budovu, ve které jsou návštěvní místnosti pro příbuzné a vězně, a tam znovu čekáme. Za chvíli přichází mladík, evidentně vězeň a že od nás převezme věci pro Wendiho. A jestli by prý za to něco nebylo, takže další pětidolarovka opouští moji peněženku.

Pak odnáší věci do baráku a já se modlím, aby je Wendi skutečně dostal. Minule mě totiž nabádal, že pokud něco přinesu, musím to zašpinit, otrhat, dát na to záplaty, prostě udělat to tak, aby to vypadalo použité a staré. Když to bude nové, na padesát procent si to nechají bachaři. Jenže já neměl čas na špinění a záplatovaní, takže to musím ponechat boží spravedlnosti.

Potom mě volají do návštěvní místnosti, kde už Wendi poskakuje za mřížemi s pletivem a máme deset minut na to, abychom si pověděli, co je nového. Popsal jsem mu, jak vypadá situace, co děláme proto, aby se dostal na svobodu a samozřejmě vyřizuji pozdravy od přátel, kterých není málo. Wendi nic nového nemá, ve vězení se od včerejška nic nezměnilo. Tomu se nedivím, velmi dobře to pamatuji ze svého vlastního pobytu v komunistické šatlavě. Čas v base běží pomalu a monotónně.

Nasedám do tuk tuku a jedem nazpět k městu. Další návštěva za týden. Wendi děkuje a posílá pozdravy všem, kteří na něj myslí a podporují ho.

Ota Veverka

Aktualizace 8.11.2017: Dnes jsem hovořil s Wendim a potvrdil, že všechno vybavení, jídlo i knížku v pořádku obdržel! Pavel B.

Autor Pavel Bergman

Webu Thajský Ráj věnuji téměř všechen svůj volný čas a pevně věřím, že pro vás bude užitečný. Pokud se vám Thajský Ráj líbí a přinesl vám užitek, můžete jeho provoz a mojí práci podpořit buď nákupem letenek, rezervací ubytování, rezervací vozu přes odkazy a vyhledávače na tomto webu, nebo se staňte mým patronem na patreon.com/thajskyraj. Vaše podpora je pro zachování provozu tohoto webu velmi důležitá! Děkuji! Pavel

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *