Dopisy z kambodžského vězení

Dopisy z kambodžského pekla – čas

Každý jsme jiný a každému reaguje mysl na takovýto stres jinak. Vězeň, bez ohledu na to zda je vinen či nevinen, buď:

1. Obviňuje ty, kteří ho dostali za mříže. Neustále si přehrává minulé události a v nich odsuzuje a negativně smýšlí o všech lidech, kteří podle jeho názoru můžou za jeho neštěstí. “Já nic, já nic – za všechno můžou oni!”

nebo

2. Lituje svých vlastních chyb, kterých se dopustil. Veškerou vinu spatřuje jen a jen ve svých hloupých rozhodnutích a všechnu negativní energii obrací proti sobě. “Já, já, já – za všechno si můžu jenom já!”

nebo

3. Hledá v celé tragédii nějaký pozitivní, vyšší smysl. Nějaký boží záměr, aneb jak se říká “ve všem špatném je něco dobrého”. Tito lidé jsou většinou hluboce věřící, a když jim jejich životní události nedávají smysl, nebo-li postrádají lidskou logiku, obrací se k vyšší instanci a hledají nějaké vysvětlení za pomocí božské logiky – hledají ve svém osudu nějaký boží záměr. Stále více událostí v našem světě postrádá logiku, ale zároveň i ta nejabsurdnější a nejnesmyslnější událost má v sobě pevnou božskou logiku. Příčina uvěznění je velmi podobná příčině leteckého neštěstí. Málokdy se jedná jen o jednu velkou chybu. Většinou jde o několik banálních událostí, pochybení či nesprávných rozhodnutí, kterých se lidé dopustili v ten nejméně vhodný okamžik a jež následovali v nejméně vhodném pořadí. Nebo-li několik maličkostí vyústilo v jednu obrovskou životní tragédii.

1. typ člověka negativně smýšlí o lidech, kteří mu ublížili. Svoje obviňování a odsuzování postupně rozšiřuje na více a více lidí, věcí a událostí, až jednoho dne začne nenávidět celý tento krutý a nespravedlivý svět. Ve dne v noci rozesílá na všechny strany svojí nenávist. Negativní energie se časem začne vracet zpět a pomalu začne zabíjet její zdroj.

2. typ člověka neztrácí čas s okolím a rovnou začíná nenávidět a tím i zabíjet sám sebe. Tento přístup je mnohem efektivnější a rychlejší. Těžká nemoc či smrt přichází mnohem rychleji.

3. typ člověka se v ideálním případě nejprve smíří se svojí minulostí. Neztrácí čas s obviňováním těch “zlých”, kteří ho sem dostali. Naopak, snaží se vnímat, že ti co mu tak strašně ublížili, byli vedeni “vyšší silou” (bohem). Zároveň neobviňuje sám sebe a snaží se přijmout fakt, že veškerá chybná rozhodnutí jež udělal, měla příčinu pouze v jeho vlastní nedokonalosti. Jestliže se člověku úspěšně podařilo smířit s minulostí, ještě nemá vyhráno. Musí se totiž ještě vypořádat se svojí budoucností. Zhroucená budoucnost je těžký oříšek, zvláště když člověku hrozí vysoký trest (v mém případě až 15 let).

Co se vlastně uvězněnému člověku přihodilo? Nepřišel totiž pouze o svobodu a práci či zdroj obživy. Sdělovací prostředky z něj také ze dne na den vytvořili “celebritu” v tom nejvíce negativním smyslu. Mnoho lidí ho nyní nenávidí, odsuzuje, smýšlí o něm ve zlém, zatímco v ten samý okamžik se jeho nepřátelé a dlužníci radují. Budoucnost se zhroutila … Vše nyní závisí na lidech a silách, které vězeň nedokáže ovlivnit. Jestliže nemůže utvářet vlastní budoucnost, je třeba se smířit s tím, že je (bude) dána vyššími silami, nebo-li že vše je v rukou božích.

Dokážeme-li odpustit negativní skutky lidem v našem okolí, a zároveň dokážeme odpustit sami sobě chyby, jichž jsme se dopustili, a navíc ještě předáme budoucnost do božích rukou, pocítíme velkou úlevu. To co zbyde, je v podstatě to jediné správné, co by měl po většinu života každý člověk prožívat. Je to pouze “přítomný okamžik” nebo-li “teď a nyní”.

Vzal jsem si jako vzor třetí skupinu. Netvrdím, že se mi to povedlo na 100%, ale již po třech týdnech se moje mysl začíná pohybovat po většinu dne pouze v “onom” přítomném okamžiku.

S minulostí jsem se dokázal smířit. A budoucnost jsem vložil do božích rukou…

Najednou zjišťuji, že přítomný okamžik je v naprostém pořádku. Právě teď:

  • nemám hlad
  • nemám žízeň
  • nejsem nemocný
  • není mi ani vedro ani zima
  • nikdo mne nestresuje ani nešikanuje
  • nikam nepospíchám
  • dokonce se nemusím bát, že mi někdo vrazí kudlu do zad, že mne někdo okrade, nebo v noci bude pálit cigaretou
  • mám se kde vyspat, vykoupat i kam si dojít na toaletu
  • kdykoliv si mohu jít lehnout a spát
  • dokonce zde i venku mám pár přátel a také v kapse pár, tolik potřebných, dolarů na přežití

Většinu dne se mi nyní daří žít v přítomném okamžiku, který je velmi “milostivý”. Vlastně v přítomném okamžiku má moje mysl splněny všechny předpoklady, aby prožívala pouze pocit vnitřního štěstí.

Vše se začíná hroutit pouze v tom momentě, kdy se na základě nových informací opět začnu zabývat minulostí, nebo se obávat o budoucnost. Také nesmím myslet na Nicol, v tu chvíli se mi totiž začnou do očí hrnout slzy a to není dobré. Zvenku to totiž vypadá, jako že vnitřně kolabuji a brečím nad svým zpackaným životem.

Mysl, jež setrvává v přítomném okamžiku vnímá tok času velmi zvláštním způsobem. Subjektivním pocitem je nekonečný okamžik, ve kterém čas jakoby neexistuje, je zastaven a nebo velmi, ale velmi zpomalen. Zároveň ale dochází k paradoxu, kde čas při zpětném pohledu utekl velmi rychle. Jsem tu desátý týden, ale můj pocit je jako kdybych sem přišel minulé úterý. Jak říká Mr. A: “Já počítám jenom neděle, dnů si nevšímám.”

Jak dlouho tu ještě budu?

V přítomném okamžiku žádné “jak dlouho” neexistuje – je pouze teď a nyní.

A právě tohle teď a nyní je v pořádku.

Wendi

Autor Pavel Bergman

Webu Thajský Ráj věnuji téměř všechen svůj volný čas a pevně věřím, že pro vás bude užitečný. Pokud se vám Thajský Ráj líbí a přinesl vám užitek, můžete jeho provoz a mojí práci podpořit buď nákupem letenek, rezervací ubytování, rezervací vozu přes odkazy a vyhledávače na tomto webu, nebo se staňte mým patronem na patreon.com/thajskyraj. Vaše podpora je pro zachování provozu tohoto webu velmi důležitá! Děkuji! Pavel

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *